PRAVIDLA A INFORMACE

  Úvod
  Diplomatický sbor
  Pravidla pro hry e-mailem
  Pravidla pro GM

  Pravidla hry
  Tabulka sektorů
  Jak psát rozkazy
  Rozdělení mocností
  Ukázková partie

  Ke stažení
  Odkazy
  FAQ

Teorie
  Pojednání o Diplomacii
VARIANTY
  Standard
  Gunboat
  Ancient
  Imperial

  Versailles
  Eskalace
  Great War

Gunboat liga
  Pravidla
  Výsledky 13/14
  Výsledky 10/11

DIPLOMATICKÝ SBOR

  Přihláška do sboru
  Seznam hráčů
  Síň slávy
  Věčné bojiště

  Aktuální pořadníky a informace
  Probíhající partie
  Archiv dohraných partií

LOGIN
Nepřihlášen

hráč
heslo
NOVINKY VALKA.CZ

Misery
PŘÍŠTÍ TOT:
GAMEMASTER: Daevin -

Datum zahájení: 06.04.2017
dosud neukončenasoubor s aktuálním stavem

 
HráčE-mailMocnostUmístěníSCPoznámka
Gunboat Rakousko-Uherskopřežil 1 
Gunboat Angliepřežil 9 
Gunboat Franciepřežil 4 
Gunboat Německonepřežil 0 
Gunboat Itáliepřežil 1 
Gunboat Ruskovyhrál 19 
Gunboat Tureckonepřežil 0 

ODEVZDANÉ PREFERENCE
FEGRTIAGunboat
FGAEIRTGunboat
EFGRITAGunboat
GIEFTRAGunboat
TFRGAIEGunboat
FTEGIARGunboat
RGFETAIGunboat

2017 podzim

Situace před vyhodnocením:

Vyhodnocení:
Rusko:
Začátky v partiích pro moje velmoci zřídkakdy probíhají hladce. Takže když mi nyní v roce 1901 pobočník přinesl zprávu, že jsme obsadili Černé moře, Němec nás podpořil do Švédska a Angličan se nechystá obsadit Petrohrad, bez dalšího jsem vyhnal toho vtipálka na Sibiř.

Když nás v roce 1902 Angličan nechal obsadit Norsko a oba moji nejbližší sousedé, Němec a Rakušan, byli uvázáni v těžkých bojích, tak nástupce pobočníka úplně nadšený nebyl.

Dost vtipů, prostě jsem v téhle partii dostal, co jsem mohl, a v roce 1902 přemýšlel, jestli vyhraji v roce 1907, nebo v roce 1908.

Rýsovala se přede mnou jasná cesta. Na severu si ukousnout z porcovaného Německa a následně pomoci zprostředkovat anglo-francouzskou válku. Na jihu zaříznout Turecko a z následné pozice přetlačit Itálii a Rakousko.

Drobná potíž byla s načasováním. Rakušan i Ital předvídatelně zaregistrovali zdánlivé rusko-turecké spojenectví a upevnili vzájemné vztahy. Nevypadali jako lamy, a tak jsem se obával, že když Turecko kvalitně zaříznu, stanu se pro ty dva okamžitě hlavní hrozbou. Pak by mohlo dojít na podporování zhrzeného Turka v protiruských akcích a to by mohlo všechno dost prodloužit. Tak jsem v letech 1904-1905 zkusil pomoci Turkovi do pozice, ve které by se i po mém stabu stal rakouským a italským terčem, a zároveň si udržet pozici na stab samotný.

Tahle doba korespondovala s blížícím se koncem války o dědictví německé. Přestože jsem v Reichu disponoval jedinou armádou a na celém severu jedinou flotilou, nedělal jsem si o svoje tamější državy velké starosti, protože anglo-francouzská válka byla nevyhnutelná. S jedinou flotilou jsem nebyl pro Angličana žádnou hrozbou, a ten tak mohl bez většího nebezpečí obrátit veškerou svoji námořní sílu proti Francii, která představovala nepoměrně větší riziko. V bezpečí takového rozhodnutí jsem Angličana ještě utvrdil svým uvázáním se v Turecku v roce 1906. Francouz tyto skutečnosti stopro viděl, a tak musel provést preventivní útok, jestli chtěl přežít. Prostě jeden nebo druhý musel na jaře, nejpozději na podzim 1906, proti svému sousedovi zahájit boje.

Když místo války Francouz odplul do Středomoří a Angličan s celou svojí mocí napadl mě, hrozně jsem se naštval a hrál emotivně chvíli. Tak pan Francouz je spokojený s tím, že budu pomalu odevzdávat Skandinávii anglické přesile, zatímco on si v klidu zkusí rychleji vyřešit Středomoří? Že mu budu užitečným idiotem, který má místo něj bojovat s jeho nebezpečným severním sousedem, zatímco si bude mastit kapsy? €&@!! Když Francouzíček nechce řešit Anglii, tak se možná dočká chvíle, kdy Anglie začne řešit jeho.

Tohle jsem si říkal, ale všem je jasné, že jediným napadeným bylo moje ego, které bylo přesvědčené o ruském vítězství během dalších pár let a teď spatřilo perspektivu, že k tomu nemusí dojít vůbec. A tak místo toho, abych ze situace zkusil vytěžit, co jde, odevzdával jsem Angličanovi Skandinávii schválně co nejrychleji, aby za ztrátu mého vítězství platili jiní.

Když po herním roce emoce trochu opadly, uvědomil jsem si, že ústup Anglii může paradoxně být strategicky správným krokem. Angličan mi mohl snadno sebrat "jenom" Skandinávii s Petrohradem; další postup do nitra Ruska by byl pro něj už mnohem obtížnější. Zároveň, jakmile by tato přímořská centra získal, jeho flotily, v tu chvíli asi 75 % celkových anglických sil, by měly volbu buď zaútočit na Francii, nebo se stát bezcennými kusy železa. Ač již opatrnější ve svých odhadech anglické mentality, soudil jsem, že ani takový frankofil jako náš Angličan snad v takové situaci nezaváhá. Odevzdáním Skandinávie bych se tak měl dočkat vytoužené anglo-francouzské války se všemi pozitivy z ní plynoucími včetně možnosti zkusit se někam vrátit. Ztrát samotných jsem se příliš bát nemusel, protože jižní frontu neohrožovaly, prostě přijdu o severní jednotky a pak mi bude stačit armáda v Moskvě.

Takže zpětně, udělal bych to samé i s chladnou hlavou. Akorát bych si rád pro příště odpustil ty emotivní rozkazy... to mohlo snadno Francouze naštvat a mohl mi pak lehce oplatit stejnou mincí, až by Anglie napadla jeho. Že jsem tuto partii mohl vyhrát, je i díky tomu, že se Francouz nezachoval jako já, a když na něj přišla řada, bránil se. Uvědomuji si to a naučilo mě to trochu pokoře (doufám).

Rychlost, se kterou jsem Anglii odevzdával centra, mi nakonec byla trochu na škodu, protože umožnila Angličanovi zahájit válku proti Francii ve chvíli, kdy Francouz teprve získával navrch nad Rakouskem a Itálií. Kdybych skandinávskou válku protáhl o rok, měl jsem pak nejspíš se slabším Rakouskem a Itálií snazší pořízení a zároveň by Francie byla schopná se lépe bránit.

Na jihu stab Turecka probíhal více méně podle mých představ a turecká domovská centra jsem obsadil do dvou let od zahájení operací. Nepříjemné (ač očekávané) bylo, že Rakušan i Ital nadále přímo nebo nepřímo spolupracovali proti mně. Naštěstí tato spolupráce nebyla díky hře bez vyjednávání příliš efektivní (např. jaro a podzim 1909). Dalším pozitivně působícím faktorem byly francouzské jednotky v Itálii a Alpách, které zaměstnávaly většinu sil těchhle dvou kolegů.

Mám za Rusko zkušenosti, že dostat se na obsazený balkánský poloostrov bez momentu překvapení je velmi obtížné. A tak když jsem dořešil Turecko a dalším cílem byla rakouská a italská centra, zkusil jsem tyto dva nějak ukolébat. Když se na to dívám teď zpětně, je to tragikomická podívaná (např. návrh Rakousku, že ho podpořím do Mnichova a z jihu ho obepluji proti Itálii nebo návrh, ať se do Itálie pustí sám). Za to bych si na jejich místě možná sám vyhlásil válku za urážení inteligence.

Když jsem těmto návrhům chtěl v roce 1910 dodat zdání důvěryhodnosti vyklizením Haliče, jenom jsem tím tak udělal prostor proběhnuvšímu rakouskému útoku. Zklamán, že moje ouvertury nedostaly sluchu, počítal jsem v tu chvíli s tím, že můj boj s Rakouskem a jeho věrným nohsledem Itálií bude krátkodobá poziční záležitost bez výsledku, kterou budeme zhruba za dva roky muset přerušit, abychom zastavili Anglii, která v tu chvíli útočila na špatně postavenou Francii a mířila za vítězstvím. Proto jsem byl nemálo překvapen, když jsem podzimním protiútokem získal zpět Halič a navíc Srbsko a Rakušan musel rušit. Když během toho samého budování Angličan díky skvělým francouzským útokům rušil Petrohrad, svitla mi opět vzdálená naděje na vítězství.

Díky osvobození Petrohradu jsem si další rok mohl dovolit vyměnit Srbsko za kvalitní útočnou pozici v Rakousku, aniž bych musel rušit. Následující rok se mi poštěstilo ji zužitkovat a Rakousko de facto rozdrtit. Angličan se nadále přetahoval s Francouzem, a tak jediným, kdo v roce 1913 aktivně bránil expanzi 12-jednotkové ruské říše, byl Ital. Drzý a aktivní Ital byl v poslední letech partie vůbec naším nejnepříjemnějším soupeřem. Jeho účinná obrana bylo to jediné, co ostatním dávalo jakous takous šanci na remízu a jsem docela rád, že se náš čestný soupeř mohl dožít konce partie.

K italskému vzdoru svojí existencí přispívaly dvě přežívající rakouské armády odhrnuté na křídla ruské ofenzívy do Berlína a Říma. Na stranu protiruské aliance se na jaře 1914 přihlásil s několikaletým zpožděním Angličan a na podzim váhavě i Francouz. V tu chvíli mi ta situace přišla až poetická. Cítil jsem se jako komiksový padouch, co drží všechny trumfy v ruce, zatímco jediné, co proti němu druhá strana dokázala postavit, je žalostná skupinka rozhádaných individualit.

Především díky anglickému přístupu se v této situaci žádný zázrak nekonal. Po pádu francouzského Brestu do britských rukou jsem živě tušil, jak se Francouz cítí a poslední francouzské rušení potvrdilo jak toto tušení tak brzký konec partie.

Děkuji všem velice za hru a doufám, že se teď v nějakých ligových opět potkáme.

von Stichen, Rus

Příloha: válečné deníky počátečních ruských jednotek

Moje 1. varšavská armáda nesla hlavní břímě pozemních bojů a ověnčila se nehynoucí slávou, když po dobu svojí existence obsadila pro ruskou říši sedm zásobovacích center. Její postup byl War - Gal - Rum - Con - Ank - Con - Bul - Ser - Bul - Ser - Tri - Ven - Apu, kde ji na podzim 1914 zničila 3. neapolská flotila rekrutů z roku 1912. V ruských srdcích ale žije stále.

Moje 1. moskevská armáda měla v prvních letech spíše podpůrnou úlohu, když postupovala ve stopách 1. varšavské a posléze se účastnila pacifikace Turecka. 1. moskevská bojovala až do konce války a nyní se věnuje okupačním povinnostem v Alpách. Postupovala Mos - Ukr - Gal - Rum - Bul - Con - Smy - Arm - Smy - Arm - Ank - Bul - Ser - Tri - Tyr.

První petrohradská flotila s vyznamenáním plnila svoje úkoly v severních vodách, ale poté bohužel padla za oběť politickému rozhodnutí vyklidit Skandinávii. Její válečná kronika zní StP(sc) - Bot - Swe - Ska - Swe - Bal, kde byla v létě 1908 rozpuštěna po útoku anglické 1. edinburské flotily.

První sevastopolská flotila s sebou vozí nákladní loď plnou děkovných dopisů od pozemních jednotek bojujících na pobřeží Černého moře, které podporovala bez přestávky od jara 1902 do zimy 1912, kdy s přilehlými územími konečně zajištěnými mohla vítězně proplout do Středomoří. V čele ruského námořnictva se zúčastnila dobývání Itálie a konec války ji zastihl v Neapoli. Plula Sev - Bla - Con - Bul(ec) - Con - Aeg - Gre - Ion - Apu - Nap.

Situace po vyhodnocení: